Při hře se dítě (ale i dospělí) učí ovládat sebe samo, překonávat nepříjemné pocity při porážce a naopak tlumit v sobě radost z vítězství. Čestně vedená hra vytváří nejen v dítěti správnou rovnováhu mezi zdravou soutěživostí a přílišnou touhou po vítězství. Stolní hry nás učí disciplíně, dodržování určitých pravidel, umění prohrávat a vždy dohrát až do konce, což je skvělou průpravou do života v dnešní společnosti.

Během stolních her dochází k procvičování postřehu, pozornosti, hlubokému soustředění, kombinační schopnosti, logické úvaze a samostatnosti, ale také i k projevu lidské povahy. Můžeme zjistit, kdo rád riskuje, kdo je pesimista, kdo je nervózní a netrpělivý a kdo je realista. Hra je výsekem našeho života, při hře se chováme stejně jako v reálném životě. Je dobré si svých soupeřů všímat, protože se tak o nich můžeme mnohé dozvědět.

Většina her navíc rozvíjí některou stránku lidské osobnosti a v tom tkví jejich hlavní smysl. Na každé hře je nejdůležitější její forma nikoli výsledek hry. Kdyby to bylo naopak, byly by jediným druhem her v dějinách jen hry hazardní, u nichž je nezpochybnitelně důležitý pouze výsledek. Ve všech intelektuálních hrách i v mnoha deskových hrách výsledek hry, i když je samozřejmě důležitý, nerozhoduje ani o hodnotě hry, ani o její životnosti, úspěchu či vývoji. Prvek náhody a prvek hazardu s vlastním štěstím, to zůstalo stavebním kamenem většiny her až dodnes. Deskové hry přece nejčastěji spočívají v minimalizaci vlastní smůly a využívání vlastního štěstí podle pravidel proti ostatním hráčům.

Nikdy bychom (a to ani v zápalu boje) neměli zapomínat na to, že dobrá hra by měla být především zábavná. I kdyby člověku nepřinášela nic víc než trochu radosti a uvolnění od každodenních starostí, měla by své oprávnění.